Stádo divokých buvolů v srdci
sní o Matce v modré,
rytíř jako bouře do boje se žene
na hřebci černém jako noc
a v krvi se brodí...
Ostrý meč rozumu místo čela
hlavou do zdi
a čistý bílý lotos v břiše.
Nechápu jak to může fungovat,
ale Já to ukočíruju
jen díky Tvojí Milosti!
***
Zatracení chlapi!
Přihlouplé polichoceníčko,
co mi lezete do snů,
vy astrální burani!
Hlupáci popletení vlastními myšlenkovými přeludy,
neobtěžujte mne,
nechci se vámi zaobírat,
jste zbyteční a prázdní,
když mne nemilujete!
A pokud milujete,
tak mne nechte na pokoji,
protože láska přináší klid
a nenaplňuje duši
stařeckým skřehotáním.
Ó vy zaslepení joudové,
nelepte na mne své hnusné obrazy,
já vám je hrát nechci
a nebudu
ach vy...
už vám nikdy nic neodzrcadlím!
***
Dneska mě v mojí jeskyňce
navštívil Modrovous,
ten požírač mladých panen.
Ach jak jej miluji!
Mám k tomu pěknou mačetu
ostrou...po bábě zděděnou.
Měsíční paprsky se blýskají
na jejím ostří,
jednou se rozmáchnu
a krev stříká z tvého krčku,
jednou se rozmáchnu
a krev stříká.
Mám žít ten tichý a klidný život,
když mi krev čardáš tancuje v žilách?
Mám tě líbat něžně za ouškem?
Ach, pojď blíž, milovaný,
srdce mi divoce tepe,
v něco se proměním.
Dnes v noci ve vlčici,
co zoufale vyje,
ale tlapky má měkonký,
ale tlapky má měkonký.
***
Úplněk,
vytí a skučení,
škrábání a hrabání v temných koutech,
válení se.
Kousání, mlaskání a lízání,
výskok a útěk,
větření a frkání,
sledování a stopování
trpělivé čekání.
***
