Pracovní - prosím nečíst
ŠTIKA
Ježíš! Navíc to vypadá, že se mi vrací básnický střevo!
Hebkost leknínu,
Pohlazení povrchu hladiny
Stojaté vody v rybníčku v rákosí…
Tonula jsem v divokých vodách
A bojovala,
Vracím se zpátky mami
Mezi čolky.
Jako sumec zarejdím
Fouskama pod kamenem,
Nic víc po mně nechtějte,
Je tu ten nejsladší plankton
A paprsky se lámou o hladinu
jako kaleidoskop různorodosti světa.
Když se štika unaví
Ráda se převlékne do smokingu sumečka,
Zajede do temné hlubiny
A tiše oddechuje.
Nádech a výdech
Nádech a výdech. NIC VÍC.
***
Vzývám Vás Jeruzalemské dcery, neburcujte lásku, dokud nebude chtít sama.
***
Ve stínu stromu
Pomalu popíjím z poháru horké lásky.
Rozestup se země
A přijmi moje chodidla do svých úst.
Spím v jeskyni,
Hluboko pod zemí a hladinou všech hrůz,
Tiše kape voda
A to ticho mně ohlušuje.
Tak jakto, že mi v hlavě zní zpěv ptáků
A na rtech se pomalu
A kradmo
Tvoří slova
Nejsladší písně o lásce?
Ležím na dně oceánu,
Dívám se skrze zpěněnou hladinu
Do zářivého nebe.
Nade mnou se převalují vlny
Sem a tam.
Šumí stejně jako můj dech.
***
Vyskočila jsem na hnědého zpěněného koně,
Uháníme krajinou,
Frká hlasitě, kopyta tepou,
Plíce mi praskají, vlasy vlají,
Dýchám hlasitě a divoce,
Zpocená a rozpálená,
Vbíhám tryskem do klidu.
Zastavuju se.
Stojím.
Svezu se z koně a padám do trávy.
Ticho, klid, slunce. Štěstí.
***
Proč dnešní dny tak zavánějí zatuchle a smutně,
Ten vánek z podzemí cítím že vane z podhoubí ticha a mořských dní.
Proč tu ptáci nezůstali, ale odlétli kdoví kam,
Ani nezazpívali, nepředali mi ze sebe mávnutí křídel.
Zůstalo tu ticho
A já
Zůstalo tu ticho
A ty.
Klesalo to dlouho
Zamračení, mlčení, klečení…
Jsem ti říkala ty hloupá
Tolikrát jsem to opakovala
Až jsem se našla
V tichu
Ach jo, v tom tichu.
***
Když jsme včera zpívali
Nevěřila jsem že píseň lze dozpívat,
Oběd dojíst
A z náručí vyklouznout.
Když jsme včera zpívali
Nevěřila jsem že vítr dovane,
Polívka se uvaří a vypije,
Srdce dobuší
A pohlazení
Mne přestane rozechvívat.
Ach lásko, je mi smutno
A tak to bolí
Tolik to bolí
Že tě už nemůžu obejmout,
Že ti už nemůžu ze sebe předat
Ani kapku šťávy z listí
Na které napršela včerejší bouřka.
Na které napršel včerejší sen.
***
Koně odpočívají v rohu výběhu,
Vlhký vzduch a kapky na kládách
Na kterých jsem seděla,
Hříbě nepřiběhne
Zadumaně hledím do mlází
A jsem sama,
Ve frkání nozder
A v obláčcích tělesné páry
Jsem sama.
***
Můj pohár je prázdný
Opět mě svět vypil
Opět mě svět pozřel i s chlupama
Už zase…
Prošel skrze mne a zanechal mne
Opotřebovanou, unavenou a strávenou
Vždyť tuhle chvilku
Bych ráda někomu darovala,
Kdo by jí byl sto unést.
Kdo by to dokázal
A nezaplakal?
***
Kdopak to tu bude soudit?
Kdopak mě neušetří
Kdopak mě dojme
A spolehlivě naplní?
Kdopak to tu bude soudit,
Když ty tu nejsi?
Kdopak to tu ukončí,
Když jsi tu rozsvítil?
Kdopak mi už dovolí
Odpočinout si
A zapomenout
Na sebe?
Copak mě to pudí odejít?
Copak mě tu nutí zůstat?
A proč mnohem snadněji neumřu
A nezavrším to pozemské ploužení?
A proč jsem tak debilní, že už se ani snést nemohu?
A proč mně vlastně nemůžeš pohladit?
A proč mě vlastně nedokážeš pohladit?
Jsem snad prašivá v téhle své dnešní náladě
V téhle své dnešní mrtvé hrůze
Jsem snad zatracená pro tvojí lásku?
Jsem snad ztracená pro tvojí lásku?
Kam odešla?
A kam odešla ta moje?
Ach, kde jsi, kde jsi milovaný?
Ztratila jsem se.
Budeš mě hledat?
Najdeš mě?
Nebo mám dál jít sama lesní cestou
A ztratit úplně
I pomyšlení na tebe?
***
Tolik mi chybíš Milovaný,
Tak se mi stýská, tolik srdce bolí,
Že to žádná píseň nevyzpívá,
Žádná ruka nenamaluje
Ani oko neuvidí…
Tu svíravou a palčivou
Tichou a ztrnulou
Samotu.
Bez tebe nic pro mě smyslu nemá
Ani život ani smrt
Ani chůze po žhavých uhlíkách
Ani pohlazení
Srsti kolouščí…
Vrátíš se zpátky?
Přijdeš ještě za mnou?
Vždyť mě bez tebe je tak úzko a prachbídně,
Tak můžeš snad ty beze mne
Dýchat
A plavat v hlubině?
***
Co se dá k tomuhle říct?
Co se dá vůbec ještě říct?
Mrtvola v kůži člověčí,
Jak může mrtvola
Ještě toužit po lásce,
Jak může práchnivá mrtvola
Prosit o slitování?
Asi v ní přece jen zbyla trocha života.
Asi jsem tě už přestala milovat,
Asi jsem už přestala…
Být otevřená
Medu
Co pluje ve vlně…
Oceánu nejsladšímu…
tak co mám teď dělat?
*
verunka je mrtvolka
a neví nic a nechápe nic
a motá se a plete se
a víří zmatené vlnky myšlenek kolem dokola
a slzy jí tlačí
a tělo tolik bolí, všechno tolik bolí
jako po 5 dnech štípání dříví
jako po pěti dnech štípání dříví…
verunka se trápí láskou
verunka se trápí láskou
cítí se nemilovaná
a ztracená
jako ovečka v temným lese
mami, tati, proč jste mě tu nechali samotnou?
Vy všichni, kterým jsem dala svý srdce,
Proč jste mě opustili?
Jak jste mohli
Nechat mě samotnou
Jak jste mohli?
A proč?
***
Omluvte mne pane v přeplněné tramvaji
Moje srdce se zrovna rozhodlo převzít vládu
Tak se netvářím jakoby nic
Neudržím masku
Tenhle život
Už mi žádná nepasuje.
Promiňte pane chovám-li se neseriózně,
Asi se výrobce splet, když mě mastil,
Asi se výrobce splet, když mě mastil.
Možná bych se mohla reklamovat
Jako vadný výrobek,
Možná bych se mohla vyměnit
Za robota bez citů
Za mechanickou hračku,
Ach bože,
Jsem jenom malý pískle
V tomhle velkým studeným světě…
Jsem jenom malá holčička
V tomhle velkým, studeným a bezohledným světě.
Bojím se
A cítím se pod psa.
Už vám kašlu na to
Přetvařovat se,
Usmívat se jak je všechno super,
Jak všechno zvládám hravě a s radostí,
Seru vám na to!
Omluvte mne pane za bankovní přepážkou
Tenhle svět je na mě fakt moc těžkej,
Vážně to nezvládám,
Tak mě prosím omluvte pane vedoucí,
Nejsem alright,
Nejsem oukej,
Nejsem fajn.
Jsem v prdeli, jsem na piču,
Degeš vymatlanej.
I´m sorry mister
My life is dissaster…
Je mi zima
Už je to lepší,
Nebo je to jen jiný?
BECAUSE DAYS DAYS DAYS RUN AWAY LIKE HORSES OVER THE HILL
A tím pádem je zas měsíc v čudu ne-li více.
***
Nazdárek oslňující svítáníčko,
Nazdárek slunečnice
Pokukující z rohu ulice,
Nazdárek vrabčáku kosáku
Zastřelit tě je málo že mě budíš
V šest ráno u autobusáku.
Nazdárek trávo ušlapaná
Zdraví tě omačkaná tvářička
Od sedmitečnýho sluníčka
V chroští při vstávání
za ranního cvrkání načapaná.
Nazdárek zatracený blechy
Nazdárek mý nekonečný
Povzdechy a slečny vzdechy
Při sexu jsou neskutečný
Nazdárek posvěcený ráno
Máme všichni sladce spáno.
Zdravím posvěcené stromy,
Zdravím je, ať jim větve vlají,
Voní létem, sluncem a životem,
Zdravím doubek…
Se mi včera sen
Nalehl na osten
Se mi včera zabil den
Smutkem už přesycen.
Nazdárek nekonečná lásko
Nazdárek sladký živote
Tuhle intenzivní krásu
Kde jsi skrýval za tou maskou
Jak je to všecko zmáknuté
A honí to tu celou masu
Pěkně hbitě s touhle cháskou
Až ke konci šnečího času.
Nazdárek šedivá rybko,
Jsem tě včera hladil v tůni, nezapomnělas?
Naše láska je jak spánek sladká
A taky stejně kolíbavá,
Mohl bych tě obejmout?
Vesmírek ti rozemnout?
Zdravím posvěcené stromy,
Zdravím je, ať jim větve vlají,
Voní létem, sluncem a životem,
Zdravím doubek…
Jo, jo, dnešní ráno,
Na pěšinku učesáno,
Vše co bylo doposud
Vylilo se ze stráně dolů
Dokola jen tanec stvolů
Jo tohleto dnešní ráno
Nemůže být
Zopakováno.
Zdravím posvěcené stromy,
Zdravím je, ať jim větve vlají,
Voní létem, sluncem a životem,
Zdravím doubek…
***
Když už se cítíš oukej, tak se do tebe zahryzne minulost ůůůůůůůůůůůůůůů
A hryže a hryže,
Dokud z tebe nezbyde jen ohlodaná kost
Ale pak jsi
Bezstarost
A konečně úplně svobodný
***
Rozhlížím se všude po stávajícím světě
Máš tu být přece někde skrytý
Nějakým způsobem nás neustále vytváříš..
Tak kde jsi?
Spím sama v hloží
a celé dny a noci se rozhlížím.
Step je nekonečná a drásající prázdnotou
A tvoje lživé odrazy na mě dorážejí
Odevšad kde tě nalézt doufám.
Jsem nejchudší ze všech
Nejosamělejší,
Vždyť každý svého nejmilejšího
Aspoň ve vzpomínce má.
***
Tajemný hrnec, který všechno do sebe pojme
Bublá a přetéká na ohni
Jehož plameny vysoko šlehají dokola.
Stará, moudrá, ale zlá,
Vědma, která měří dny a noci
Slasti a trápení tvého života,
Občas v kotli zamíchá,
Občas poleno pod kotel hodí.
Brrr, málokdo snese pohled na ní,
Málokdo dokáže jí zahnat,
Říct pevně a pravdivě:
„Já líp si to uvařím sám.“
***
Tma kolem dokola jen plameny jí občas olíznou,
Kouř a smrad,
Vlasy její šedivé a rozcuchané.
Ta stařena nemá zuby
A proto písni jež z úst se jí dere
Těžko je rozumět.
Haleluja,
hosana ráma,
tak už konečně
nehoříš sama!
***
Grace se zdál divoký sen.
Házela sebou v posteli a to protože bojovala.
V čele šiků, v čele armády divokého kmene.
Lukostřelec vystřelil na cíl ohnivý šíp.
Byla náčelníkem všech,
Nejsilnější, nejodvážnější, vyvolená.
Vyrazila dopředu, k cíli.
Ale měla pochybnosti,
Ach, to byl konec všeho, měla pochybnosti…
Nejlepší bojovník k cíli uhání
A přitom má rozvázaný boty…
Jak tohle může dopadnout?
Lepší je probudit se…
Doprčic…všichni ve mně doufali a věřili…
Tolikrát jsem byl nejsilnějším ze všech,
Tolikrát …ach až doposud ke mně všichni vzhlíželi.
Ale mne už bitva unavila.
Jsem sám, starý a celý krví zbrocený.
Ti, kteří mě stále následují,
Povedu už jinou cestou.
Ó Kriste, tvým jménem se honosím
A přitom jsem tě dosud nepoznal.
***
V poušti zabloudí i ten nejzkušenější,
V srdci jež je vyprahlé,
Toužící a stále,
Stále jen trpící.
V poušti zabloudí i ten
Kdo doposud cestu neztratil,
Odvaha opustí i nejstatečnějšího
Stojí-li v bitvě na špatné straně.
Srdce je vyprahlé,
Toužící
A stále, stále jen trpící.
Moje tvrdost, vůle, odvaha,
Hrdost a sebejistota
Rozplynuly se jako ranní mlha…
Kdy mi v srdci vyjde slunce tvojí lásky?
***
Pod závojem
Pod vlajkou našich šiků
Pomalu a nenápadně
Jako vylíhlá sýkorka,
Něžnost a mírnost se vynořila.
V srdci
V drsné kůži bijícím
Zabolela až k pláči.
Ano, je to pravda,
Teď teprve
Je pro co bojovat
Teď teprve je co hájit
Před nepřáteli.
Před ďáblem samotným,
Ach, Grace…milostí ho vyléčím.
***