Mám potrhaný šlachy
každý pohyb mě řeže
proč už nepíšeš básně?
psaní musí jít od srdce.
Moje je zlomené.
Poskakuju po jedný noze
po chodníku, obrubníku
a ty ani nevíš, že můžeš lítat,
tak jako anděl. Jau.
Roztočený kolotoče,
jen ty lítaj dokola a zas,
motá se mi hlava,
barvy víří a kříčí
a maj silnej hlas.
A já poskakuju a volám
do dáli a sem a tam,
kloužu po chodníku, obrubníku,
louže mlčej a mstěj se mi,
vidím město, vidím trolejbus,
červenej, výstražnej
a padaj mu kšandy,
stojí stojí stojí.
Motám se kolem něj,
protancuju
po chodníku, obrubníku
a dál.
***
Vodní hodiny kapají vteřiny po cákancích,
táta si zapálí vodní dýmku vždy navečer
a vypráví příběhy zbojníků ze Sahary,
na stole zatím stydne tmavě hnědá káva,
nedá se zastavit, nedá se umlčet,
je to kolotoč a na něm se všichni točíme dokola dokola dokola dokola.
Starý gramofon vrže do uší svoje zkušenosti,
popíchaný, upíchaný, uškrábaný, poškrábaný,
deska přeskakujekujekujekujekuje pořád a dál,
mňoukání koček po střechách a řev racků,
nedá se zastavit, nedá se umlčet,
je to kolotoč a na něm se všichni točíme dokola dokola dokola dokola.
***
Věčně chodím pít vodu
studenou vodu z kohoutku v koupelně
která tak pálí na sliznici v krku
úh, nemám co pít.
Zátiší s mandarinkami
a čokoládou a dolomitem
to nepřináší klid
mám hroznou žízeň
ale nemám co pít.
Žárovka nesvítí, lampa odešla,
ale kam, otázka,
teď vypiju všechno,
náplň z propisky,
kyselinu z monočlánku,
heřmánkový šampón
a pleťovou vodu ve spreji.
Vypiju Labe jak se tu blýská blízko...
Šlohli nám klavír a sbírku básní,
Oriho zastřelili,
válka skončila, ale já nemám klid,
umírám žízní,
v tomhle hrozným bytě
není co pít.
***
Posadila jsem se
Mezi vzrostlé borovice.
Ta vůně je omamná
A hořko sladká.
Jedno místo si pamatuji.
Větve se pohybovaly ve větru
A můj milý mne hladil po srdci.
Já netušila, že mne vykostí.
Já netušila, že mne vykostí.
***
***
Podrážky skřípaj po kluzké podlaze,
Jsem na planetě sedmilhářů,
Kde jen vychytralost vítězí?
Motají se tu kolem mne
Tanečníci se slovy,
Kolem hlavy mi víří
Ty chlupatý dervišové.
Aaaaaaach ustupte mocnosti,
Zatuchlostí zapáchá vám z huby!
***
Co se dá dělat, když po ničem netoužím?
Co se dá dělat, když o marnosti dobře vím?
Můžu se učesat, najíst se a jít spát.
Cigaretu vykouřit, kočku podrbat, ale…
Kočku vykouřit, cigaretu podrbat, ale…
***
Jsi,
I když plyneš,
I když usedavě
Usedavě plyneš.
Jabloňoví
Mě bolí v bříšku,
Příběhy prchavý
Co babička
Kašlala hluboko v popůlnocí.
Chránilo mně světlo ve vočích.
Chránilo mě.
***
Pozvedáme se k Bohu
Vzájemně…
Já tebe
A ty mě.
***
Netýká se mě to
Slunečný dny se měněj za okny mýho pokoje,
mě se to nějak netýká,
proklouzáváš mi mezi prsty,
ztrácíš se mi mezi klasy
a tvoje stopy uslzenej déšť smývá.
Občas zvednu hlavu k Němu,
jaká to zoufalá snaha,
vidím skvrny ve svých očích,
věčný třpyt korálků...
Cesta je strmá
a tvoje stopy uslzenej déšť smývá.
Bejvaly doby, kdy lidi ubližovali sami sobě
vzrušením závratným až do krve.
Bejvaly doby, kdy byla bolest skutečná,
praskot křídel o vodní hladinu,
zšeřelej pokoj, hlasy za zdí...
Mám pocit, že se mě to vůbec netýká.
xxx
Jsem kámen,
tak chladný,
tak chladný jak to jen jde.
Z toho přílišného chladu
popraskaný.
***
Zlato z hlubokých dolů,
žaludek bezedný,
pleť jako mlíko, oči jako uhel,
uši hluché k cizí bolesti,
chuť opatrovat a starat se,
pokoru,
sebedůvěru,
rozum.
Když večer vítr honí listí po ulici
dívám se do dálky
a cítím bezmocnost,
zbytečnost
a chlad.
***
Ráno
Posvátný je každý východ slunce,
dokud je chládek a klid,
dokud slunce nesvítí násilně a prudce,
dokud se ulicemi neřine upocený lid.
Když slunce přichází v oparu,
září na mě a celej svět,
dělá všechno správně a postaru,
po ránu mu můžu rozumět.
***
Sebe
Ach, jak jsou krásný tyhle sloky,
takovou sebelásku si pěstuju
a co je na ní nejkrásnější -
- nemá soky.
***
Ble
Mrňavé mušky
poletují pořád tady kolem
a hloupými kroužky
točí se nad mým obličejem.
Mám z nich pocit rozkladu, hniloby,
zápachu, lepkavosti, jakoby
rozlitý sirup.
Je to marné, nechtěj se dát na ústup.
Usedají na mě a lehtají,
lezou sem a tam po obličeji,
i do očí a pod víčka se dostávají,
máchám rukama v beznaději.
Je mi tak špatně,
ale nedokážu se jich zbavit,
patří ke mě,
ten rozklad...čeho? Chtějí mi vybavit, jsem to...
***
Vražda pod mostem
Usnula jsem pod mostem,
byla jsem unavená a hlavně ráda,
že je konec všem starostem.
Noc je všude kolem,
řeka šumí a páchne,
přišel sem kluk s kolem,
že si tu taky oddáchne.
Sedí tu a točí se šlapkama
a já se šklebím, že tu už nejsem sama,
že tu někdo votravuje
a řeka pluje, pluje a pluje,
jeho mrtvola taky.
Ostatně mrtvol jsou v řece mraky.
Závěr: Není nad klidný večer v přírodě.
yyy
Já tu kecám nesmysly, ale jsou i tací, co pro svý řeči
vykrvácí.
***
Miláček
Je tak brzy ráno
a můj miláček musí vstát a odejít,
otevře oči a podívá se na mě,
venku je ještě tma a jemu se nechce pryč.
On je tak...
on je tak...
on je tak...
Můj miláček má otlačenou tvář od polštáře,
mne si jí v dlaních a říká áách jo,
pak se ke mě přitulí a jeho tělo tak pálí,
venku svítá a jemu se nechce pryč.
On je tak...
on je tak...
on je tak...
***
O mě
Jsem tlustej bastard,
břicho mi přetejká blbostí,
pneumatiky idiotství,
kreténi na bocích a zadku,
tlustý zátylek z našeptávání...
***
Milénium/Skonči mě
Pomalu stoupám po svý duši hrbolatý,
pár kroků a nakonec
dlouhej pád do tmy.
Je to lehký jak březový listí,
naléhavý slova zašeptaný,
pohled, co se na moment obnažil,
jenom na moment,
ale vydá za milénium.
Skonči mě,
mám tohle skromný přání,
skonči mě nemilosrdně
a já rozpraskám plamen.
Pomalu stoupám po svý duši hrbolatý,
nikdo neodpovídá,
i ty prosby jsou vyčpělý,
ach jak to chci zachytit,
ten moment, tu věčnost.
Pomalu stoupám po svý duši hrbolatý,
jsem s tebou a děsí mě to,
lenivý pocity zlomený bolestivě,
nauč se to jako svůj dech,
ach prosím,
ta chvíle vydá za milénium.
Tak mě sakra skonči,
mám tohle skromný přání,
skonči mě nemilosrdně
a já rozpraskám plamen,
a já rozpraskám plamen.
***
Proč?
Koníci na mým čele,
chrousti ve vlasech
a tygří žvanění uvnitř hlavy.
Proč jsi agresivní?
Mravenci na dlaních
a housenky v podpaží,
hadi v rozkroku
a sakra
datel na kolenou.
Proč jsi agresivní?
***
Přátelé
Moji přátelé by mě politovali, kdyby věděli,
moji přátelé by mi nakopali prdel, kdyby věděli,
jo, mý přátelé jsou na mý straně,
možná víc stranický jak já.
Je to k smíchu, ale
moji přátelé by mi zakroutili krkem,
ach Bože, možná by pochopili...
Nejsem snad jedinej člověk vědomej si svý ubohosti.
***
Politická
1. června to začalo
a 1. června to skončilo.
Bylo to samolibé a chechtalo se to.
Chechtalo se to.
Checheche.
Taky ratata.
***
Třešně chvilku byly
Třešně chvilku byly,
chvilku visely na stromě v listí,
trhala jsem je,
šťávy jsem měla plná ústa,
trhala jsem je až nezbyla ani jediná
kromě několika červavých a shnilých, co opadaly.
Třešně chvilku byly,
trhala jsem je a vychutnávala celý den,
pak mi bylo moc moc zle,
tunový balvan mi ležel na břiše
a v hlavě černo a smutek.
Třešně chvilku byly,
trhala jsem je.
***
Vyznání
Slunce méé,
svítíš skrze zelený plankton,
který plave blízko hladiny mých zřítelnic.
Slunce méé,
kloužeš mi po dlaních jako had,
zanecháváš po sobě vlhkou stopu
jinak nic.
***
1,
Bůh mě vysadil na oblohu,
Bůh mě vyslal s větrem,
neptá se čím jsem vinna,
nebo za co nemohu.
Bůh mě poslal po řece
v tak houpavé lodi...
Bůh mě vložil do ohně,
nebojím se,
neuhořím přece!
***
Starý a blbější
Jen tak si tu zmateně mrskám kůží,
tím terčem pro všechny ostrostřelce,
ve váze tu chřadne dva a dvacet růží,
ale spíš by se hodily věnce,
kečup a čili papričky,
zadrátovaný okna,
uřezaný malíčky.
Tykám si jenom v rozčilení,
házím po těch předmětech,
co tu byly, co tu stály,
kurva, nic z toho už tu není,
tak na co bychom si pro změnu hráli?
Každopádně bych neměla pít tolika podmáslí.
***
Sebeláska smrdí
Miluji se,
jsem úžasná,
ačkoli osud
je mi nenakloněn.
Miluji se,
jsem úžasná,
prsty se dotýkám
všech stran oblohy.
Můžeš mě odsoudit a trápit,
zmrzačit a tančit na mě valčík supů,
můžeš mi lhát a okrádat mě,
nechat mě v osamění,
trhat, pálit, smýkat, ničit mě,
ach Bože, můžeš mě držet ve svých žhavých rukách
v utrpení pokušení...
Miluji se.
***
Cesta zpátky
1.
Den se krátí
a mý povzdechy
jsou čím dál častější.
Jak to, že jsou paprsky slunce studený?
A voda, co mě vždy posilovala
mě teď dusí a strhává hluboko do tmy.
Květy, v kterých spím
mi jenom drásají kůži,
tvoje mámivá píseň
je kvílení větru mrazivýho
a vášnivá objetí
kámen nezahřejou.
2.
Nemůžu zapomenout,
jak bych mohla,
rozedraný pocity a rty,
tolika jizev
a kapek krve,
hladká kůže,
co mě obepíná příliš těsně.
Chci zapomenout
a vrátit se kam patřím,
ale slova nic nezmůžou,
cizí nářky mě neobměkčí
a když já trpím, kdo naslouchá?
***
Slepým
Někdo se jenom podívá,
oslepenej
a zas zapomene.
Slepej se jenom podívá
a prohlídne.
Lepší zapomenout.
***
TAO
Vlastně se nic neděje,
dny mizej za voknem vlaku
a dvě srny stojej znuděně u trati.
Někomu se třeba něco děje,
tak jako včera mě,
byla to kradená doba,
mě pak okradli jiný.
Závěr: proto se nic neděje - všechno to koloběží.
***
Promluvy z toaletní mušle
Každej den se modlí ta lhářka,
každej den odříkává svý litanie
do ucha vrásčitý mušle,
ozvěna slov mi zní v hlavě.
Moudrý říkaj zapomeňte,
budte slepý, hluchý, němý, prázdný a zlý.
Každej den se modlí ta lhářka,
bledě zelený obličej skrývá ve vlasech,
každej den zatíná nehty do mý kůže.
Moudrý říkaj zapomeňte,
buďte necitlivý, druhý nešetřete,
nikomu nevěřte a když se vzdávaj
pod pás udeřte!
***
Stříkačky
Všechny stříkačky světa
stříkaly na moje záda.
Voda byla jako led
a drtila mi kosti, páteř.
Všechny stříkačky světa,
ikdyby se ustříkaly k smrti
neumyjou mě.
***
Jak zapomenout
Musím tě vytrhnout
ze svýho myšlení,
musím tě vytrhnout
ze svýho hlasu,
jinak se zblázním,
jinak to žití tady neunesu.
Musím tě vytrhnout
ze svýho srdce, ze svý duše,
ze svý mysli,
z každý buňky mýho těla.
Tvou adresu vytrhnu z černýho notesu,
tak se to dělá,
když člověk musí zapomenout,
jinak to nezvládnu,
jinak tu samotu neunesu.
Poslední (alespoň pro dnešek)
Je mi smutno z tvé lásky,
všechny bolesti světa se na mě zřítily,
hrdí králové tasili kordy,
souboj trval zatra dlouho,
ale kdo z něj vyšel vítězně?
Nemáš čas na romantickej útěk
a tvoje kuřecí srdíčko
je připravený ke zlomení.
V uších mi zní hudba,
ta co ovládá životy
a zase roztává mý srdce z kamene.
Ráno se probudila unavená
a taky znechucená jeho škemráním,
setkali se v Babylonu.
Umíral na stejnou chorobu,
s neovladatelnou touhou vracet se
utíkali od sebe strachy vyděšení.
Ale ty už vážně nemáš čas na romantickej útěk
a tvoje kuřecí srdíčko
je připravený ke zlomení,
je připravený ke zlomení?
***
Zlatý voči
Zlatý voči, zlatý voči, zlatý voči, zlatý voči,
ta svině má zlatý voči, dívá se na mě ze všech stran,
Satane, Satane, kdy to přestane?
Zlatý voči, zlatý voči, zlatý voči, zlatý voči!
Hledám tě všude po domě,
v nebi, v pekle,
vždyť ty seš sakra uvnitř mě!
Satane, Satane, kdy to přestane?
Zlatý voči, zlatý voči, zlatý voči, zlatý voči!